Emu, 4. února 2007
Při náhodné zastávce v sousední vesnici jsem na blízkém pozemku zpozoroval tento párek Emu hnědých. Jakmile jsem přistoupil k plotu, přiběhli jako ochočení pejsci a zblízka si mě důkladně prohlíželi. Nejspíše byli navyklí na to, že je lidé krmí, ale při pokusu pohladit je pokaždé ustrašeně couvli. Emu nedorůstá takové velikosti jako pštros, ale i tak byli tito jedinci stejně vysocí jako já, takže jsem před nimi také měl určitý respekt. Nevěděl jsem totiž co od nich mohu očekávat, ale nakonec s nimi byla docela legrace.
