Večerní bouřka, 11. července 2008
Zvlněná studená fronta postupující jen zvolna k severovýchodu přinesla v pátek odpoledne nad naše území pás bouřek v podobě dlouhé úzké squall line, jejíž jižní část zasáhla také mé bydliště. Bouřky mne tentokrát trochu překvapily. Měl jsem doma hodně práce a vývoj situace jsem tedy sledoval jen velmi zběžně. V podvečerních hodinách jižní křídlo squall line dokonce úplně zmizelo z detekce blesků. Když jsem však před osmou hodinou večerní vyšel na zahradu, uviděl jsem v dálce na severozápadě rostoucí hradbu oblačnosti a došlo mi, že tahle noc bude dlouhá.
Zdroj dat: www.chmi.cz
Přistávající Z-126
Dlouho jsem bouřku jen po očku sledoval a zkoušel odolat nutkání vzít auto a pustit se za ní. Do výjezdu se mi tak nechtělo... Pak mi to ovšem nedalo a řekl jsem si, že si alespoň vyfotím čelo oblačnosti. Vzal jsem tedy fotoaparát a vyšel na letiště pořídit nějaké panorama. Mezitím se již začalo silně blýskat a já se tedy rozhodl pro kompromis - budu fotografovat alespoň z domu. Přesunul jsem se do ložnice v prvním patře a namířil stativ přes letiště směrem k jižnímu křídlu bouře.
Když první kapky zabubnovaly o okenní parapet, přenesl jsem si stativ s fotoaparátem z ložnice do pracovny na druhou stranu domu. Při manipulaci se stativem jsem zřejmě musel nějak zavadit o ostřící prstenec objektivu přepnutý na manuál, protože první fotografie z balkónových dveří jsou neostré. Než jsem si špatného ostření povšiml, stačil jsem pokazit několik nádherných blesků, z nichž hned ten první mě mrzí nejvíce.
Další snímky jsou již pořízené po přeostření.
Balkónové dveře značně omezovaly zorné pole fotoaparátu a díky tomu jsem přišel o několik opravdu blízkých úderů blesku. Naštěstí pršelo jen slabě a déšť zakrátko ustal úplně, takže jsem brzy mohl stativ postavit přímo na terasu a rychle se klidit do bezpečí pracovny. Bouře byla ještě stále blízko, takže jsem nechtěl nic riskovat a raději jsem pořizoval snímky přes zavřené dveře dálkovým ovladačem.
Později po přechodu squall line se v jejím týlu vytvořila další buňka, která se svým východním okrajem otřela o mé bydliště. Ven se mi nechtělo a manželka s dcerou již v ložnici stejně spaly. Nechal jsem tedy bouřku bouřkou a po dlouhé době jsem si opět dopřál ten luxus nechat se v bezpečí domova zvolna ukolébat hřměním a v záři blesků za oknem spokojeně usnout vedle svých blízkých.
Jakýsi můj čtenář vznesl před pár dny v reakci na tento článek dotaz, jak je možné ovládat Canon EOS infračerveným dálkovým ovladačem zezadu, když je senzor fotoaparátu umístěn na přední straně pod spouští. Vězte tedy, že za normálních okolností je to opravdu nemožné. Řešení však existuje. Toto sofistikované zařízení, jenž jsem sám navrhl, sestrojil a již rok používám, sestává z ... obyčejné staré hliníkové lžíce. Lžíci je třeba pouze ve správném místě šikovně ohnout, konec držadla kladivem rozklepat do roviny a vyvrtat do něho díru k prostrčení stativového šroubu. Jak již z popisu vyplývá, lžíce se vkládá mezi hlavici stativu a fotoaparát. Další možností uchycení jsou lyžiny externího blesku, tato varianta již ale bude náročnější na tvůrcovu zručnost. Já jsem ji zavrhl především proto, že do lyžin se již upevňuje světelná spoušť na focení blesků. V případě potřeby bych tak nemohl mít nainstalované oba doplňky současně.
